Happening

Kristkova dosavadní happeningová tvorba čítá přes pět desítek akcí. Lze jim sice přisoudit různá označení (performance, site specific, někdy též akční malba), avšak on sám je nazývá happeningy. Akcentuje tím neopakovatelnost události a rozostření hranice mezi aktéry a diváky.⁽¹⁾

Mnohé Kristkovy happeningy nesou podtitul "mythologická krajina". Počet aktérů u některých stoupá až ke stovce. Kristek pro každý happening tvoří složitý systém vnitřních souvztažností, který by se dal přirovnat k časoprostorové emoční mapě. Významnou roli však hraje improvizace aktérů, kteří do celého živoucího systému vnášejí individuální impulsy. Jindy se Kristek sám či s komorním doprovodem vydává do běžného života, kde svými akcemi posouvá hranice každodennosti. Takové akce označuje jako "doteky".  

Německá kritička Johanna Kerschner ve svém článku v mnichovském časopisu Medizin + Kunst analyzovala Kristkovu tvoru:
„V jeho uměleckém procesu můžeme vysledovat návaznost na freudovskou psychoanalýzu, v duchu tzv. ‚Activité Paranoique Critique‘ Salvadora Dalího se nesou jeho happeningy a performance, ve kterých má umělec možnost rozvíjet své neobyčejné schopnosti a uvést se do stavu transu – s naprosto neočekávaným koncem. Přitom Lubo Kristek hledá otvírání nových prostorů, snaží se rozvibrovat neznámé struny divákovy duše a záměrem jeho performancí je silou tvorby a umělecké intuice mentálně překonat i smrt.“⁽²⁾

Po sametové revoluci, tedy v 90. letech 20. století, přinesl Kristek do Česka zcela svébytnou formu akčního projevu, happeningy mnohdy mamutího obsazení, které se konaly na netradičních místech (zřícenina, vodní hladina, hřbitov, ...). Podíleli se na nich umělci z různých oborů (symfonické orchestry, baletní sólisté či tělesa, pěvecké sbory) i publikum. Teatrolog Václav Cejpek (též rektor JAMU) uvedl:
„U Kristka jde o proces vstupující nejen do kolonky ‚zde je umění‘, ale prosakující do míst, kde bychom umění nečekali a kde nás o to více překvapí a zaujme. Kristek nepochybně otevřel naše obzory, pomohl nám trochu srovnat dluh, který jsme měli ve vnímání moderního umění díky totalitní izolaci. Učíme se novému jazyku, jímž lze popsat svět a tak se mu přiblížit. Je nám toho velmi zapotřebí.“⁽³⁾

Kristek své happeningy pořádal v mnoha dalších zemích, například v Rakousku, Polsku, na Slovensku, v Turecku, Belgii, USA či Kanadě a dále je rozvíjí.