Pyramidae-Klipteon II

Happeningem Pyramidae Klipeton II se Kristek postavil proti šedi, která nás obklopuje, proti drancování lidských vztahů i přírody. Tahanice postav o lidské smysly vytvořené ze dřeva vyústila ve rvačku a destrukci. Jako symbol umírající společnosti Kristkovi posloužila mrtvá kráva, z jejichž útrob se sám zjevil, aby přečetl svůj manifest.

Kristek diváky uvedl do prahové situace. Nemohli se nechat unášet děním a sledovat je z bezpečné vzdálenosti. Divák byl součástí scény, vše se odehrávalo na dosah. Nebylo možno nezaujmout nějaké stanovisko. Diváci byli razantním způsobem konfrontováni s vlastními vzorci chování. Přímo před nimi ležela mrtvá kráva, což v mnohých vyvolalo pobouření. Performer však jen obnažil přehlížené souvislosti. Tatáž mrtvá kráva je coby řízek na talíři přijatelná, ba pro mnohé i chutná. Smrt naše současná společnost vytěsňuje. Nevnímá ani její posvátný rozměr. Postmoderní společnost navíc odvrací zrak od širších souvislostí. Od toho, co svým jednáním způsobuje. Zvířatům, přírodě i člověku samému.

Kristek happeningem předestřel konflikt, který záměrně nedořešil. Otevřel tím prostor pro diváka právě vyšinutého ze svého stereotypu. Prostor pro pohled z odstupu a přehodnocení, jež je bránou k transfiguraci vlastního světa. Prostřednictvím odhalení vnitřních rozporů se lze vydat na cestu k uzdravení. Závěrem happeningu namočili návštěvníci své dlaně do barvy a otiskli je na blízký betonový sloup.

Atmosféru akce přiblížil Daniel Smola v článku MF DNES „Vesnici šokoval noční happening“:

„Do děje pomalu vstupovaly předměty a rekvizity, provazy spoutávaly herce dohromady. V jedné chvíli všechny plně zaměstnala telefonní sluchátka symbolizující telefonní mánii s mobily. Jedině přes ně bylo možné vyjádřit city k druhé osobě, přestože stála v dosahu natažených paží. (…)

Po chvíli mystická postava v černém hábitu roztrhala tmavý potah pyramidy a odhalila divákům kupu těl v chatrných šatech. Happeningové šílenství vypuklo nanovo. Ze špičky pyramidy visí části lidského těla. Údy modelované v nadživotní velikosti se staly terčem herců. (…) Všeobecná rvačka o jednotlivé kusy skončila destrukcí samotné pyramidy, umělé končetiny skončily na hromadě s propletenými těly herců.

Vrchol se však teprve blížil. Šestice mužů v černém a s černým líčením přitáhla do středu scenérie starý žebřiňák obtížený páchnoucí zdechlinou krávy. Černí muži k ní přihodili také těla herců a žebřiňák se dal do pohybu. Konečně se pomalu začal zjevovat samotný Lubo Kristek. Z vyvrženého břicha krávy se vykroutila igelitová mumie a upadla na zem. Z umělohmotných plodových obalů se na svět prorval sám umělec se stopami krve po celém těle. Kristek halený pouze v bederní roušku stanul před užaslýma očima přihlížejících, aby přečetl svůj Manifest pro rok 2002.

„Lidská nadřazenost všemu kolem, ba i sobě samým, koná poslední mrtvolí žeň. Za rouškou poroučení větru a dešti vycizeloval člověk své ego natolik, že se stává nebezpečným individuem, které teď takto může přispívat již jen k sebedestrukci a tím zároveň k destrukci celku. Lidský duch se znásilňuje a pod tíhou vykonstruovaných násilnických zákonů umírá důstojnost, umírá mrav.“⁽¹⁾

Videozáznam happeningu: