Kára plná tónů aneb Asambláže ve zřícenině hradu

Happening Kára plná tónů v roce 1994 byl první Kristkovou akcí na české půdě po jeho emigraci v roce 1968. Do zříceniny hradu Frejštejna jej ve starém žebřiňáku přivezlo, v duchu jeho symboliky, sedm nahých múz, které ho vyprostily z rakve. Ve scéně animace krve se múzy i Kristek pomazávali modrou tekutinou. Posléze se k nim přidali i diváci, někteří se také spontánně svlékli. Happening uvedl Kristkovu noční výstavu asambláží ve zřícenině. Následujícího dne navázalo slavnostní odhalení plastiky Božská pomíjivost tónu na Zámečku Lubo.
Žebřiňák je dodnes, jako relikvie z happeningu, na zahradě Zámečku, kde jím prorůstá jabloň. Jeho metamorfóza směřuje k organickému zániku.

V německém tisku zval na akci například článek Alexandry Cavelius „Ein Kunst-Spektakel in der alten Burgruine“:
„30. a 31. července se ve spolupráci s Lechwerhtheaterem v jedné opuštěné zřícenině uskuteční umělecký spektákl nazvaný ‚Kára plná tónů‘. ‚Happening je něco jako inscenované představení,‘ vysvětluje jednapadesátiletý umělec, který je v kraji známý svými surrealistickými akcemi. (...) Po tyto dva dny bude vystavena zcela nová kolekce objektů. V obrazech, skulpturách a objektech tento rodák z Brna mistrně zpracovává své sny. (...) Jeho díla a kuriozity se nacházejí v zámoří, ve Španělsku, v Římě a přirozeně také v Landsbergu. Například jeho ‚Strom vědění‘ zdobí Gymnázium Ignaze Köglera. (...) Happeningová noc začne v sobotu 30. července ve 22 hodin za světel pochodní v památkově chráněné zřícenině hradu, ‚která se nachází až na konci světa‘. V neděli v 10 hodin bude odhalena kovová plastika v architektuře s názvem ‚Božská pomíjivost tónu‘. (...) Kdo by chtěl do Podhradí cestovat autobusem, získá více informací u Escorial-Reisen na telefonním čísle 08191/21880.“⁽¹⁾

V Česku o happeningu informoval například Rudolf Huk v článku „Nátřesk ve světélkující zřícenině“, který vyšel v deníku Svobodné slovo:

„Pod námi se vine Dyje, nad námi spoře svítí kamenné zdivo zříceniny. V jejích útrobách se při svíčkách a praskotu fagulí soustřeďuje před půlnocí neuvěřitelné množství lidí. Očekávají začátek představení s výjimečnými zážitky. Tady o něco půjde! Za zvuků stylové muziky se vynořuje z hloubi lesní tmy hřebec Beny. Na hřbetě přináší dívku v rouše Evině. Ta sestupuje z koně, obklopena jen přítmím z borovic a hvězdnou oblohou. Pod haluzemi listnáčů se zjevují tváře děvčat, podobné vílám (beztak jsou ty víly oblečené stejně jako ta na koni), vylézají na opodál stojící venkovský povoz. Zdvihají víko rakve. Pomáhají z ní autorovi…

Pouhý příchod sem, uprostřed noci, je výkonem hodným obdivu: Klikatou cestičkou a dál stezkami plnými kořenů a kamení, střídavě dolů a hned zas vzhůru… Ale chtějí být zde a pospolu. Nechávají na sebe působit hudbu, obrazy, alegorická díla na scéně, pojmenované Mytologická krajina Nr. 94 Kára plná tónů aneb Asambláže ve zřícenině hradu. Sledují kroky hlavní postavy. Ta obhlíží terén s vlastními rozměrnými malířskými plátny na stěnách. Kolem nich roztroušené alegorie lidského utrpení, u zdí jsou opřeni spoutanci na vysokánských chůdách, celí zakrytí černými hávy. Lidští ptáci s bílými zobany okukují zživotnělou udivující galerii. Kužel světla ohmatává detaily umělcovy tvorby, nahoře ve výklenku zříceniny slepý čelista doprovází jednotlivé výjevy vážnou hudbou.

‚Vážili jste sem cestu mnoha kilometrů. Animování krve by mělo platit nám všem. Měli bychom se chytit za hlavu a táhnout káru společně,‘ zaznívá česky a posléze německy autorem vyslovené poselství hlubokého významu. Ztichlé mnohohlavé auditorium naslouchá a přemýšlí.

Neboť sem přijeli naši třeba až z Brna a na kole, jakož i skupinky bavorských Němců i sousedních Rakušanů, lidé s duší otevřenou a srdcem na dlani z obou stran česko-rakouské hranice. V místech, kam by před pěti lety nesměli ani chodit, protože zde bývalo hraniční pásmo, nechávají na sebe působit tvorbu umělce Lubo Kristka. Už o něm vědí. O našem emigrantovi po srpnu 1968, výtvarníkovi, jehož mnohostranné tvorbě se dostává uznání vystavováním především v Bavorsku, kde žije, a také ve Spojených státech, kde uzavírá zakázky na plastiky do sbírek v městských muzeích a galeriích, do parků a jiných veřejných objektů.“⁽²⁾

Rovnost uvedla:
„Jak jinak než happeningem, které jsou mu více jak vlastní, našel svůj návrat do vlasti v Německu žijící brněnský rodák, výtvarník a sochař Lubo Kristek. Za pomoci herců z Mnichova přímo v troskách hradu Frejštejna v Podhradí nad Dyjí dal o sobě široké veřejnosti vědět, že se vrací do vlasti a že s ním musí umělecká veřejnost počítat. Jeho četné výstavy nejenom v západní Evropě, ale i v Los Angeles, San Franciscu i kanadském Vancouveru potvrdily, že jak sám tvrdí ‚se mu podařilo nacházet nezmapované cestičky v duši‘. Zrekonstruovaná budova v Podhradí nad Dyjí mu dnes slouží nejenom jako druhý domov, ale široké veřejnosti jako galerie jeho úspěšné tvorby.“⁽³⁾

Lech-Ammersee-Rundschau přinesl na titulní straně zprávu o happeningu spolu s Kristkovým citátem:
„Poselství je předáno: musíme tu káru táhnout společně.“⁽⁴⁾

Reportáž TV Nova:

Videozáznam happeningu: