Božská pomíjivost tónu

Kovovou plastiku nazvanou Božská pomíjivost tónu, která dnes balancuje na jedné noze na špičce střechy Zámečku Lubo, vytvořil Kristek v roce 1994 v Landsbergu. Technické zázemí mu poskytla německá firma Karl Braml Metallbau. Růže, která klavír proráží, symbolizuje prorůstání forem – častý motiv v Kristkově tvorbě. Nová forma přebírá prostor formy předchozí, přičemž jejich čas bytí se překrývá. Klavír je značky Himmel (německy Nebe). 

Kristek v té době také závodil na motorce ve třídě Superbike (při rychlosti kolem 300 km/h mu údajně deformace mozku přinášela cenné inspirace) a vlastnil jednoúčelový přívěs schválený pouze pro motocykl. V době, kdy sochu transportoval do vlasti (právě na tomto přívěsu), dosud nebyl s okolními zeměmi sjednán volný pohyb a hranice byly kontrolované. Kristek tedy klavír oficiálně přivezl jako závodní motocykl, což ovšem z pohledu surreálního světa není nic nemožného.

Plastiku v Podhradí nad Dyjí odhalil dne 31. července 1994 spisovatel Jaromír Tomeček, který celé přilehlé zákoutí pojmenoval Kristkovo údolí božské pomíjivosti tónu. Odhalení se uskutečnilo den po Kristkově happeningu Kára plná tónů ve zřícenině hradu Frejštejna. Byl to jeho první happening v Československu po téměř třicetileté emigraci.

V roce 2008 vydalo Neues Stadtmuseum v německém Landsbergu monografii o Lubo Kristkovi. Publikace byla vydána k retrospektivní výstavě, které muzeum uspořádalo ke Kristkovým pětašedesátinám. Předmluvu k monografii napsali bavorský státní ministr pro vědu, výzkum a umění Thomas Goppel, ministr kultury ČR Václav Jehlička a ředitel Neues Stadtmuseum Hartfrid Neunzert. Václav Jehlička ve své předmluvě uvedl: "Kristek ve svém projevu balancuje v křehkém bodě, kde se pojí různé styly a výrazové prostředky. Takový je i jeden z jeho životních symbolů – klavír vzpínající se na jedné noze na špičce střechy jeho ateliéru v České republice."⁽¹⁾

Tematické okruhy: