Kristkova podyjská glyptotéka je sochařská pouť v Podyjí. Lubo Kristek ji vytvořil v letech 2005–6. Pouť má jedenáct zastavení v pěti krajích tří států (Česka, Rakouska a Slovenska). Václav Cejpek, emeritní rektor JAMU, o Kristkovi v souvislosti s glyptotékou napsal:
„Jak nejvýstižněji označit oblast jeho působení? Jde to obtížně, protože je současně a mnohdy souběžně výtvarníkem, sochařem, malířem, performerem, divadelníkem, hudebníkem, umělcem syntetizujícím různá umění do hutného pohledu na svět... Ale nejen to, on vstupuje také do krajiny a přetváří ji dotekem své fantazie jako nějaký přírodní živel, který citlivě zkoumá realitu, rozpoznává ji a pak ji stejně citlivě dotváří, zvýrazňuje ji nějakým prvkem, tedy např. výtvarným objektem. Kristek jako by nám dával nové oči – tím, že při procházce v Podyjí potkáme třeba jeho Strom větrné harfy, Hledajícího nebo boží muka, v nichž je umístěn objekt Zrod a zároveň zatracení koule, vnímáme proměnu, která se umístěním artefaktu do přírody vyvolává. Stromy kolem větrné harfy zpívají jinou píseň než dřív... A my slyšíme a vidíme jinak, než bychom viděli bez Kristkových skulptur.“⁽¹⁾

Milan Vojtek v deníku Právo shrnul: „Ve spojení s propagovanou cykloturistikou a již existujícími trasami cest pro návštěvníky regionu se otevírá další možnost putovat podél řeky od pramene po ústí se zastávkami právě u děl nezaměnitelného charakteru originálního tvůrce.“⁽²⁾

František Střecha v deníku Rovnost dodal ke vztahu k přírodě: „Velkolepý projekt, který spojuje hmotnou i duchovní dimenzi, má podle Kristka nejen podpořit turistický ruch v tomto chudém kraji, ale také upevnit sounáležitost lidí s přírodou. Kristek: ‚Měla by to být i ochrana proti devastování mateřského řečiště. Pokud bude člověk cítit tu kulturu, třeba se nebudeme k přírodě chovat tak macešsky.‘“⁽³⁾