V procesuálním umění není ve středu zájmu hotové předmětné dílo, ale proces, který již sám o sobě může být uměleckým dílem. Lubo Kristek do konceptu některých svých děl zahrnuje přírodní pochody, jako například růst, stárnutí nebo rozklad. U jiných vstupuje svou performancí do divákova stereotypu a vytváří prostor pro spontánní interakci. Taková díla nemají ukončenou podobu, ale mění se v čase.