V zajetí světské katedrály

Průhledný chlapec, jehož páteří je stonek fantazijní květiny a mozkem její květ, je podle Lubo Kristka autoportrétem v dětském věku. Chlapec hledí do krajiny a je uvězněn ve světské katedrále, přestože cesta k odchodu je volná. Konstrukce katedrály v krajině plné prázdna je vzdušná, přesto však pevná. Na zemi leží společnost, která již zmrtvěla. Tento výjev zachycuje scénu z Kristkova happeningu Pyramidae-Klipteon II (2002).

Vítr rozráží bránu a formuje esovitý vír. Ten nasává modrobílý útvar a židli s výpletem z ostnatého drátu (připomínka asambláže Stůl vytvořené v roce 1975). Dynamické vzedmutí vrcholí čerstvě sňatou trnovou korunou. Dva ptáci nacházejí cestu ke svobodě a odlétají k horizontu.