Naděždin akord v krajině

Kristkova matka Naděžda se v mnoha ohledech nesmazatelně otiskla do jeho tvorby. Svou životní energii a rychlost patrně taky zdědil po matce. Její výchova zanechala v Kristkově mysli hudební stopu – atonální útvar z devíti tónů, který po ní pojmenoval. Naděždin akord mu v hlavě zněl natolik neodbytně, že jej musel zpracovat, jinak by ho přivedl k šílenství.

Zprvu se objevil na plátně Naděždin akord v krajině. Z klavíru se pod taktovkou zafačovaného dirigenta dere plazmatický pulzující útvar. Kristek dirigoval již od dětství, kdy na půdě jejich domu na Zemědělské ulici vyrobil třímetrové pódium a pultíky na noty pro hudebníky. Tam pak často chodíval dirigovat svůj imaginární orchestr.

I fáče souvisejí s umělcovým dětstvím. Když se rozhořela jeho alergie, musel strpět matčino ovazování, aby se neškrábal. Při letních alergiích rok co rok „umíral“ pro nedostatek kyslíku a pak se opět rodil. Odtud zřejmě pramení jeho fascinace principem smrti a znovuzrození. Zafačovaná postava (v jeho happeninzích někdy i zvíře) představuje nemoc, ale také možný ozdravný proces, který přináší vyléčení.

Kristek poté Naděždin akord zpracoval v sochařině. V happenizích zase uplatnil hudební rozpis akordu od Miloše Štědroně.

Tematické okruhy: