Strom vědění

Šestnáctimetrovou plastiku Strom vědění vytvořil Kristek v roce 1981 pro landsberské gymnázium Ignaze Köglera ze dřeva a ušlechtilé oceli. Strom nese plody symbolizující múzy, které autor sloučil do sedmi. Jednou z múz je i Kristkův symbol nebeské dálnice. Tato plastika v architektuře byla v mnichovském časopisu Steinmetz + Bildhauer uvedena jako příkladné souznění umění a architektury.

V roce 1981 Kristek zvítězil ve veřejné soutěži se svým návrhem pro nově přistavenou část budovy Gymnázia Ignaze Köglera. Plastika byla nainstalována o prázdninách a odhalena počátkem školního roku 1981/82.

Dílo, které končí v šestnáctimetrové výšce ve světlíku obřím sluncem a planetami, odkazuje na misionáře a astronoma Ignaze Köglera, po němž se škola jmenuje.

Kristek k tomu uvedl: „Ignaz Kögler, zakořeněný v západoevropském duchu, dokázal předat širokému kulturnímu okruhu nové impulzy. Proto jsem zvolil ‚Strom vědění‘, ukotvený v rodné půdě, který dosahuje ke všem výšinám lidského ducha…“⁽¹⁾

Walter Etschman v článku „Kunst am Bau in Landsberg“ dílo podrobně analyzoval:
„V nové přístavbě Gymnázia Ignaze Köglera byly peníze investovány dobře: škola za ně získala hodně umění. Plastika umístěná v prostoru schodiště se skládá z více částí. Z osmimetrového stromu, který byl abstrahován do jednoduché formy. Na něm visí jako plody sedm koulí, které v reliéfech znázorňují sedm umění / věd: divadlo – techniku / přírodní vědy / matematiku – hudbu – umění – literaturu / básnictví / dějepis – stavitelství / architekturu – erós / lásku / nadšení.

Další důležitou částí je postava v nadživotní velikosti v suterénu, která pohnutě vzhlíží skrze větve a koule k planetám a k silně zářícímu slunci. Plastika tak prostupuje třemi úrovněmi budovy: figura v suterénu, kde rovněž začíná strom; strom svou hlavní částí, korunou a koulemi od přízemí až do prvního patra; planety a slunce nad prvním podlažím ve světelném kuželu.

Kvality díla spočívají v řemeslném provedení, v kompozici ve třech úrovních prostoru a v množství jeho významů: jako materiál byla použita ušlechtilá ocel, která se pne v pruzích a pásech nad dřevěným jádrem. Kompozici plastiky lze jako celek rekonstruovat jen v představě nebo znázornit modelem. Postava, kmen stromu a Země – symbolizována kameny umístěnými na podlaze kolem kmene – představují základ kompozice. Střední část stoupá podél stromu strmě vzhůru a sleduje koule, pohled postavy a schodiště. Tam pohled pozorovatele zprvu upoutají horizontály slunečních paprsků a odchýlí ho do stran a dále je veden skleněnou střechou až k nebi. (...)

V každodenním kontaktu a opakovaném vyrovnávání se s plastikou se otevírá další důležitá dimenze. Kde se později v profesním životě a všedním životě dostanou lidé tak samozřejmě do styku s dílem, s obrazy, které působí esteticky?“⁽²⁾

Mnichovský časopis Steinmetz + Bildhauer dodal:
„Obzvláště výstižným příkladem, jak může být umění ve skutečné a smysluplné jednotě s architekturou, je konečně „Strom vědění“ Lubo Kristka, umístěný v prostoru schodiště Gymnázia Ignaze Köglera v Landsbergu a. L. (...) Těžko si lze představit spjatější a plodnější jednotu umění a architektury. Kde můžeme v umění v architektuře v Porýní za posledních dvanáct let nalézt srovnatelný příklad?“⁽³⁾

Historik umění Hartfrid Neunzert uzavřel:
„Záměrem je podnítit mladé, aby vědomě přijali své místo ve vzdělání, podrobovali je kritice a aby vyzráli v samostatně uvažující bytosti. To jsou sice dosti vysoké nároky, ale dílo je kolemjdoucím neustále připomíná, takže nejen vyplnilo prostor ve školní budově, ale navíc všechny podněcuje k usilování o něco vyššího!“⁽⁴⁾